Čertova skála – kamenolom Plachta
Čertova skála – kamenolom Plachta
Bizardní žulová stěna tvořená tabulovými žulovými bloky, která se vypíná 20 metrů nad vltavskou hladinou Slapské přehradní nádrže. Při pohledu z východní strany vystupuje z čelní skály obrovský profil tváře zkamenělého čerta. Skála se nachází na levém břehu při samotě Záběhlice proti osadě Bučily na protějším břehu.
Historie místa
Celá oblast středního Povltaví byla již od prehistorických dob hojně osidlována a využívána pro své příjemné klimatické podmínky a bohatost zvěře. Řeka Vltava byla hlavní obchodní stezkou, která spojovala území Polabí a Sazka s jižními oblastmi kolem Dunaje. Proto v okolí bylo vybudováno mnoho historických osad i hradišť, která měla zajistit ochranu kupců a přepravovaného zboží.
Významnou surovinou do dnešních dnů zůstává vltavská žula. V okolí je několik dodnes využívaných kamenolomů. Skoro na každém kroku lze spatřit zbytky po lomové činnosti. Mnoho kamenolomů se nacházelo na místních vltavských březích. Bohatost ložisek a snadná přeprava kamenných výrobků na šífech po Vltavě do Prahy i dále, přinášela obživu stovkám místních obyvatel. Z těchto lomů se dláždily nejenom pražské ulice, ale i budovalo Národní divadlo a pomník Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí.
Dnes kamenolom Plachta připomíná pouze výrazná světlá skalní stěna, která se zrcadlí na hladině Slapské přehrady. Převážná část lomu je pod hladinou přehrady nebo je ukryta pod vzrostlou vegetací.
Čertova skála
Za dlouhých zimních večerů, kdy se při svitu petrolejových lamp dralo husí peří, se po okolních osadách vyprávěl příběh o zdejší tajemné skále, jak k čertovu jménu přišla.
Bylo to ještě v dobách, kdy vltavské vody nebyly svázány regulačními hrázemi, zvanými “královka“ a řeka si tak divoce probíjela cestu zdejším hadovitým údolím.
Jednoho letního dne si to jako každoročně po břehu od Zrůbku směrem k Bučilům vykračoval jakýsi Antonín, krajánek původem z Michalova mlýna z jižních Čech. Ve mlýně kde sloužil se potokem prohnala před lety veliká voda, proto vandroval od mlýna ke mlýnu, kde o službu žádal si. Měl radost nejen, že už se blíží k cíli, ke mlýnu za Zvíroticemi, ale i k bučilským stavením, kdy žila se svým otcem mladá dívka Anna. Náramně se mu líbila, ale otec Anny jejich známosti nepřál. Anna na břehu řeky bílé prádlo kropila a hned jak Antonína spatřila dala se do pláče, že s otcem není řeč a k ničemu lepšímu to ani po roce nevede. Jakmile se Antonín objevil pod jejich okny, byla slyšet otcova hrubá slova:“Co s krajánkem chudým jak kostelní myš, to provdám raději dceru do pekla než ji nechat chudákovi“.
Náhle se na protějším skalním břehu ozvalo hromové zaburácení a za štiplavého kouře se u stavení zjevil rohatý čert.
„Hospodáři, dceru nabízíš našemu pánovi, pán pekel tvá slova přijímá, sem tedy s ní, u nás jí bude určitě dobře...pán je velmi bohatý mnoho hříšníků chce zlatem své špatné skutky vykoupiti.“
Hospodář se vylekal a hned svá slova začal popíral:“Já to tak nemyslel, to mi jen tak z huby vylítlo, dceru bych neprovdal do pekla. Nechtěl jsem ji nechat tomu chudákovi, vždyť se na něho podívejte, sláma z bot mu čouhá...!“
V té chvíli nastalo ještě větší zahřmění a vedle čerta se zjevil sám pán pekel, Lucifer.„Hospodáři, aby jsi věděl, že s peklem nejsou žerty a slova o peklu se neberou nadarmo, ulehčím ti tvůj výběr nápadníka, máš jich tu ve stavení určitě dost. A pamatuj, až ty sám budeš se slámou v botách chodit, sám budeš Antonínovi dceru nabízet.“
Když utichl hřmot a rozplynul se opar dýmu objevila se na místě, kde stála Anna šedá myška. Polekaná myška raději zalezla do blízké stodoly a hospodář s Antonínem jen nevěřícně zírali až se hospodář ze strachu zamkl do chalupy a už nevylezl.
Voda plynula dál a rok se s rokem sešel. Bylo to zrovínka na Verměřickou pouť, když se zase Antonín blížil po břehu Vltavy k bučilským stavením. Již z dálky viděl zanedbané hospodářství, bodláčí, lebedu a kopřivy kolem chalupy, kde se před rokem Anna proměnila v myšku. Když byl pod okny všiml si, že hospodář celý zbídačený vykukuje za oknem a žádá, aby se na chvíli Antonín zastavil a posadil na lavici na zápraží. Šeptem hospodář spustil, jak ze strachu z čerta vůbec nevychází a celé stavení i pole je zanedbané a že by rád vše vrátil zpět a už by jim v lásce nebránil.
Antonín odvětil, že s peklem není věru si zahrávat, ale že sám neví jak vše v dobré obrátit. Náhle přicupitala proměněná Anna za myšku, vyšplhala na lavici a hlavou pokyvovala na druhý břeh směrem k tajemné skále. „Co na plat, když čert udělal, ať čert vrátí.“ povzdychl si Antonín. Vzal myšku do mošny a vydal se na protější břeh k tajemné skále.
Skála byla samá puklina, těžko říci ve které se čert schovával, ale z jedné vycházel ukrutný zápach, tak si to k ní Antonín pomalu zamířil.
„Čerte jsi tu, chtěl bych s tebou mluvit“.
„Cha cha, už tě vyhlížím Antonínku, co by jsi rád.“ zaskřípal čert.
„Chtěl bych zpět svou Aničku.“
„Ha ha, vždyť jste dokonalý páreček, ty chudý jak kostelní myš a ona ………, ale dobrá, můžeme si o Aničku se mnou zahrát mariášek.“
„Když vyhraji já, ty půjdeš přikládat pod kotle k nám do peklíčka a ona zůstane tady jak je.“
„A když tě porazím?“ vyhrkl Antonín.
„Hmmm, pak ji vrátíme podobu……, souhlasíš?“
„Tak dobrá, ale kde budeme hrát, vždyť tu nemáš ani stůl.“
Čert zalomcoval s ohromným sklaním blokem a hodil před Antonína kamennou desku. Na místo skály vznikla ohromná díra.
„Hezký stoleček, že ano, tak se dáme do hry.“ zahučel čert.
Hra pokračovala už delší dobu. Čert měl stále navrch. Antonín se cítil být neklidný. Nechápal, kde čert bere tak dobré karty. Když už se zdálo, že je s Antonínem konec, vyběhla z mošny na kamenný stůl šedá myška. Čert znejistěl.
„Co ta tady chce.“ zařval čert.
„Je to moje nevěsta.“ odvětil Antonín.
„No dobrá, ale hraj, ať už to ukončíme.“
Ve chvíli, když už měl Antonín namále, myška zmizela v jedné z trhlin kamenného stolu a vynesla z ní samé karetní trumfy.
„Čerte ty podvádíš!…“ vykřikl Antonín.
V hromovém rachotu a štiplavém dýmu se zjevil sám Lucifer.
„Čerte špatnou službu peklu na světě děláš, když čertovskou hru nezvládáš!“ a vzteky převrhl kamenný stůl do Vltavy.
Za trest se ti peklo uzavírá a budeš bez hnutí shlížet z této skály do doby než se ti brada smočí ve vltavské vodě.
„A ty Antoníne, tady máš svou pravou nevěstu.“ a Lucifer proměnil zpět Annu do lidské podoby.
„Pamatuji si, že vaše trápení způsobila nevymáchaná pusa hospodáře a ten se myslím již sám dost vytrestal a pro příště si dá veliký pozor, aby se s peklem zapletl.“
„Aby jste nebyli škodní, tak tady máte do začátku a na zvelebení hospodářství.“ Lucifer cinkl kopytem o skálu a předal každému po jedné zlaté podkově.
Na konec se vše v dobré obrátilo, svatba byla a dobře se jim žilo s kupou dětí a hospodář, ten se ještě dlouho ježil, když se podíval k Čertově skále…
Je to sice starý příběh, ale jeho stopy jsou dodnes patrné. Vypráví se, že po nějaké době celá rodina prodala hospodářství a odešla do Prahy a tam si za jednu zlatou podkovu pořídila veliký dům, jmenoval se U zlaté podkovy.
Vedle Čertovy skály kousek po proudu je ve skalní stěně ohromná díra, vypadá skutečně jak po vyrvání skalního bloku stolu. Dodnes se otvoru říká Myší díra.
V dobách staré řeky, kdy se voraři plavili bučilskými proudy ke kamenolomu Plachta, měli nemalé obavy z ohromného deskového kamene, který když se při vysoké vodě schoval pod hladinu, působil vorařům i šífařům nemalé problémy.
Zkamenělý profil tváře čerta je dosud patrný při pohledu na skálu od východu. Vystouplé obočí, nos a brada může i dnes kdekoho vyděsit.